Sestra duše — snad nejosobnější básnická sbírka Sylvy Fischerové. Verše, nad nimiž nás nemohou nenapadnout otázky: Co je osud? Jak křehká je duše člověka? Nakolik jsme skutečně sami sebou a kolik si toho v sobě neseme ze svých předků a z rodového dědictví? Verše s epickou linií, jejíž mrazivé detaily nás neopustí ještě dlouho po dočtení knihy.

Nová próza Sylvy Fischerové se odehrává v naší současnosti. Nezvykle komponované vyprávění má mnoho rovin, vrstev a záhybů, přičemž krouží kolem základních otázek vztahu mezi jedincem a společností: Co je lidský osud, proč se rodíme, do čeho se rodíme, co jsou dějiny? V čem spočívá svoboda? Co dělat dál? Ústředním principem našich životů přitom je a zůstává hra. „Hlavní hrdina knihy ke mně přišel v hospodě ve Vraném nad Vltavou jednoho odpoledne roku 2007. A od té doby se snažím přijít na to, co je vlastně zač.“ Přítomnost hry...

Nová básnická sbírka Sylvy Fischerové není knihou na jedno přečtení. A není ani další položkou v řadě titulů s názvem „Básníci na cestách“, jak by se mohlo zdát z jejího názvu. Jedná se o sumu životní i básnické zkušenosti, čteme tu zřetelný osobní místopis, ve kterém se konkrétní místa jeví jako průměty dějin a jejich událostí (i pastí). Také zde hrají podstatnou roli lidé autorce nejbližší — zejména otec a obě sestry, včetně otcovy holandské emigrace v době druhé světové války i emigrace sestry Violy po srpnu 1968. Texty...

„Kavárna je tady kostel pro kuřáky!“ čteme v jedné z básní sbírky. Sylva Fischerová píše o městě, ve kterém se narodila a ve kterém od dob univerzitních studií žije. V některých básních město dokonce nemá jméno, a přece je to nepochybně Praha a její genius loci: Valdštejnská zahrada i náplavka, ale také Velká Praha včetně Motola, Modřan či barrandovských teras. V první části vystupuje zejména Praha osmdesátých let dvacátého století i se znárodněnou kavárnou, pasážemi a „chrámem Techniky“ a s podivnou atmosférou těch let – a ve...