Filip Muller came to Auschwitz with one of the earliest transports from Slovakia in April 1942 and began working in the gassing installations and crematoria in May. He was still alive when the gassings ceased in November 1944. He saw millions come and disappear; by sheer luck he survived. Muller is neither a historian nor a psychologist; he is a source--one of the few prisoners who saw the Jewish people die and lived to tell about it. Eyewitness Auschwitz is one of the key documents of the Holocaust.

Filip Müller, narozený roku 1922 v Seredi nad Váhom, byl 13. 4. 1942 deportován do Osvětimi, kde byl již v květnu téhož roku přidělen ke skupině židovských vězňů, kteří se, izolováni od zbytku tábora, museli podílet na přísně tajné akci „Sonderbehandlung“, tedy na masovém vyhlazování Židů v krematoriích a plynových komorách. Filip Müller, jeden z mála přeživších očitých svědků osvětimského inferna, detailně popisuje, co dennodenně zažíval: otřesné zážitky na dvorech krematorií a ve svlékárnách, z nichž byli většinou nic...