Sen noci svatojánské je nejhranější a nejslavnější komedie Williama Shakespeara. Vypovídá především o lásce a jejích bláznivých proměnách, zároveň o básnické a divadelní imaginaci. Divadelní mág a iluzionista William Shakespeare v ní virtuózně a s hýřivou, strhující obrazností předvádí hru „bláznů a milenců a básníků“, která dodnes fascinuje diváky a čtenáře celého světa a zcela bezprostředně se nás týká.

Jaké jsou etologie a životní strategie příslušníků mužského pohlaví u lidí i v živočišné říši? Jak vlastně fungují mužské society a co je jejich emocionálním tmelem? Nadchází v západní společnosti soumrak tradiční maskulinity a kam se vlastně stáhla či v co se proměnila? Jak se změnil stát, kdysi drsný a k obětem vyzývající Vaterland, ve všeobjímavě pečující Mutterland? Nejeví se islámský svět jako ohrožující hlavně proto, že v něm tato proměna neproběhla? Směřuje západní svět k pozvolnému vyvanutí a ublahobytnění,...

Ani tragédie, ani komedie, a už vůbec ne tragikomedie. Málo hraná Shakespearova hra o světě, v němž se rozpadají všechny lidské ctnosti, hodnoty a city. Smysl lidské existence uznávaný a vyznávaný se proměňuje v nesmysl. Jako by nikdo nevěděl proč, jako by nikdo nebyl schopen zastavit rozpad světa. Text dramatu, který vznikl kolem roku 1602, doprovází podrobná studie Pavla Drábka o vzniku hry, okolnostech, kontextu a inscenační tradici až do dnešních dnů, a také esej filozofa Daniela Kroupy zabývající se kulturou cti a slávy (a potažmo politikou) nejen...

Dva kavalíři z Verony patří k Shakespearovým raným komediím. Hra vnikla někdy v letech 1590-1594. Má se za to, že byla napsána až po Komedii omylů a Zkrocení zlé ženy, ale s ohledem na jistou jednoduchost výstupů, v nichž se v převážné míře střídají monology či promluvy stranou jedné osoby s dialogy dvou postav, ji někteří pokládají za vůbec první Shakespearovou hru.

Dvojjazčné anglicko-české vydání klasické divadelní hry.

Rok 2000 byl svědkem pozoruhodné skutečnosti. Poprvé v lidských dějinách vstoupil člověk do nového století znaje svůj vlastní genom, se všemi souvislostmi tohoto revolučního úspěchu. Šlo pravděpodobně o nejctižádostivější vědecký úkol, do kterého se lidé pustili za celou dobu své existence. Tento obrovský historický úspěch sám o sobě nás však nepřiblížil k objasnění původu života, původu druhu a původu člověka. Náš současný přístup k těmto třem obecným problémům musí být založen na objevech dosažených v molekulární biologii...